Stavebnice M130.001 – návod na stavbu

Článek popisuje můj postup stavby leptané stavebnice kolejového autobusu Tatra M130.001 s přívěsným vozem CDv1 z mojí dílny. Popsaný postup samozřejmě není jediný možný, začátečníkům doporučuji se jej držet, zkušenějším modelářům poslouží alespoň jako přehled a umístění jednotlivých dílů. Ke stavbě používám klasickou transformátorovou páječku do které si tvaruji různá očka dle potřeby, k začišťování pak jehlové pilníky, smirkový papír a hlavně drátěné kotoučky do proxxonky. Pro snazší letování používám pájecí kapalinu na nikl. Pro tuto stavebnici je vhodné mít i ohýbačku leptů.

Pro přehlednost jsem jsem jednotlivé díly očísloval, viz schémata (dají se rozkliknout a zvětšit). Díly jsou číslovány shodně pro motorový i přívěsný vůz. Některá čísla jsou tedy každého modelu vynechána. Shodné číslo dílu pro motorový a přívěsný vůz neznamená, že se jedná o shodný díl, ale že díl má analogické umístění a související postup stavby, byť se najde i pár dílů, které jsou zcela totožné.

Hnací vůz

Přívěsný vůz

V návodu budu průběžně přeskakovat mezi oběma vozy, jinak by to byly dva skoro totožné návody. Ale ve skutečnosti jsem stavěl vozy postupně abych se případně postup pro druhý kus trochu vylepšil.

Jako první se sestaví bočnice z dílů 1 a 2. Jelikož díl 1 má v místech budoucích ohybových drážek proleptání skrz, tak aby při práci držel pohromadě, jsou na kraji spojky přesahující obrys bočnice, zatím je neodstraňujeme.

Při letování je třeba dát pozor, aby se ohybová drážka na rubu nezalila cínem. Po sletování si připravíme pásky na okna – 2x díl 3.

Pásky vletujeme do vybrání. Bočnici začistíme a odstraníme pomocné spojky na dílu 1.

To samé provedeme i s bočnicemi přívěsného vozu. Přívěsný vůz má bočnice v provedené levá a pravá a pomocné spojky jsou i na horním kraji v místě dveří zavazadlového oddílu.

Opět vletujeme pásky – díl 3.

A vše začistíme.

Dále budeme pokračovat čely. Připravíme si díly 4 a 5. Na první pohled jsou čela shodná pro oba vozy, ale hnací vůz má větší otvory pro reflektory. Díly tedy nepomícháme.

Přívěsný vůz má obě čela shodná.

Vrstvy sletujeme a začistíme.

U hnacího vozu je s čely drobná komplikace. Čelo se liší přední 4P a zadní 4Z. Díl 5 je pro obě čela shodný. Hnací vůz má na zadním čele ovládání klapek chladiče a dle některých indicií měl na zadním čele i žebřík pro přístup na střechu. Bohužel nikde není k dispozici fotka tohoto čela, takže provedení detailů je nejasné. Když jsem pátral, jak čelo provést, tak jsem dostal odpověď, že na čele žebřík spíš nebyl. V knize „Jednonárazníkové kolejové autobusy“ je o něm zmínka v textu, ale na výkresech chybí. To měl vedlo k tomu, že příprava pro žebřík bude v leptu volitelná a je provedená na obou čelech, protože na zadním čele je žebřík natěsno až v kolizi s ovládám klapek. S ohledem na nejednoznačnost provedení detailů, je na každém modeláři, jak se s tím vypořádá. Já dám na zadní čelo ovládání i žebřík, tomu bude odpovídat další postup.

Vlevo přední čelo, vpravo zadní. Na sloupkuj mezi středním a pravým oknem jsou otvory pro ovládací zařízení klapek.

Díly opět sletujeme. Po letování sestavu otočíme a z rubu provrtáme zeslabením naznačené otvory pro žebřík. Při pohledu z rubu jsou otvory nad levým oknem u hrany střechy a dole nad spodním okrajem čela. Vrtal jsem průměrem 0,4mm.

Provrtané čelo pro žebřík.

Dále si připravíme střechu 8 a vnitřní přepážky vozů 7.Díly pro oba vozy jsou odlišné. Přepážky jsou dále rozdílné přední a zadní.

Níže díly pro přívěsný vůz.

Na přepážkách ohneme praporek o 90° (drážkou dovnitř) a přiletujeme mosazné matice M2.

To samé pro přepážky hnacího vozu.

Přepážky naletujeme do zámků ve střeše. Ohnuté praporky směřují vždy k čelům vozů. Přepážky přiletujeme zatím pouze kapkou cínu, aby bylo případně snazší upravit polohu dle dalších dílů.

Dále je třeba ohnout konce bočnic. Jelikož se ohýbá velmi úzký sloupek, tak je třeba několikrát protáhnout ohybovou drážku žiletkovou pilkou.

Tvar ohybu kontrolujeme přiložením bočnic ke střeše.

Ohnuté bočnice přiletujeme do zámků ve střeše. Zámky jsou širší, bočnice je třeba usadit k vnější straně zámků, této poloze odpovídá i šířka přepážek, takže to není nic složitého. Letujeme opět pouze kapkami cínu, prozatím jsem neletoval bočnice k přepážkám.

Dále se přiletují čela. Horní polovina přijde mezi bočnice, spodní naopak před bočnice. Vodorovná lišta tvoří drobný zámek.

U hnacího vozu je třeba dát pozor na orientaci čel. Při pohledu od předního čela k zadnímu jsou dveře v přepážkách na pravé straně vozu. Fotka níže je od zadního čela, tedy dveře jsou vlevo.

Po sletování základů skříní budeme pokračovat na rámech vozů. Já jsem zatím nechal skříně jenom nabodované a kompletní proletování provedu až po spasování s rámy.

Připravíme si podlahy – díly 8

Nejprve ohneme čela rámu o 90° dolů a poté na čelech úzké praporky. Rám s ohnutými čely se musí na délku vejít do skříně mezi čela. Doporučuji to vyzkoušet v tomto stavu alespoň přiložením a v případě, že se nevejde ještě upravit ohyb, později by to bylo náročnější.

Dále se ohnou boku rámu směrem vzhůru, Boky slouží jako výztuha podlahy a kdyby někdo chtěl, tak je lze i úplně odstranit… Každopádně já je určitě ponechám, jejich přihnutím lze i vymezit stranovou vůli mezi pojezdem a karoserií.

Na ohýbání podlahy hnacího vozu se hodí ohýbačka, jinak se podlaha podél otvoru pro pojezd kroutí…

Dále si připravíme díly podélníků rámu – 2x 9 a 2x 10. Hnací vůz má díly na obě strany totožné, přívěsný vůz má kvůli posunuté přepážce díl 9 v levém a pravém provedení. Při vyjímání dílů 9 je třeba dát pozor na zámek na čelních koncích rámu. Z důvodu zeslabené z rubové strany je zámek na lícové straně leptu, pro odříznutí tedy lept otočíme, jinak ohneme konce podélníků.

Zesílení 10 naletujeme na základ 9. Na základu ohneme o 180° rozsochy – pozor ohýbá se drážkou ven. Vše proletujeme. Otvor pro hrot dvojkolí upravíme do kužele, nejlépe třeba vrtáčkem PEHO.

Nakonec ohneme stupačky a ohyb proletujeme.

U hnacího vozu jsou navíc držáky pískovacích trubek. Zatím je nijak netvarujeme.

Hotové podélníky vsadíme do podlahy a bodově přiletujeme za střední zámek.

Do uložení vložíme dvojkolí 7mm a podélníky celkově vyrovnáme. Důlky jsou velmi mělké, takže je třeba si se správnou polohou podélník trochu pohrát… Když se kola volně točí a vůz stojí na všech 4 kolech tak podélníky přiletujeme i v dalších zámcích. Výše uvedené platí hlavně pro přívěsný vůz. U hnacího vozu se spíš předpokládá zástavba nějakého funkčního pojezdu, takže hrotová uložení nakonec nebudou využita…

Na konec sletujeme volné konce podélníků s praporky na čelech podlahy.

Po vložení sestaveného pojezdu musí skříň dosednout na konce podélníků. Přesah čela rámu pod skříní je správně a musí být všude stejný. Podélníky jsou trochu delší než skříň, zatím je takto ponecháme.

Vyzkoušíme sešroubování pojezdu se skříní. Lept je záměrně navržen tak, že mezi přepážkami a podlahou je vůle pá desetin milimetru, tím je zajištěno, že rohy skříně sedí na koncích podélníků bez vůle. Kdyby někomu vyšla vůle příliš velká a podlaha by se utažením šroubků M2 deformovala, tak lze vůli vymezit naletováním podložek 39 a 40 na spodek praporků přepážek. Tyto podložky jsou pro oba vozy pouze v planžetě přípojného vozu. Já jsem je nepoužil.

Dále si připravíme čela rámů díly 11.

V sešroubovaném stavu přiložíme díl na přesah čela podlahy a vystředíme. Přiletujeme od spodní hrany kapičkou cínu. Pozor na nechtěné sletování skříně s pojezdem.

Finální přiletování jsem provedl opět v rozloženém stavu. Přiletují se i konce čelníku pod konce podélníků. Po sletování zabrousíme konce podélníku zároveň s čelníkem.

Pokračujeme schůdky – díly 12. Schůdky jsou v pravém a levém provedení a na přívěsný vůz ještě odlišné přední a zadní. Zadní jsou bez otvoru pro madlo, které u zavazadlového oddílu není. Na rubu jsou vyleptané značky, které určují umístění stupně vzhledem ke konzolím.

Stupačky postupně přiletujeme ke konzolám.

Stupačky přesahují přes čela vozů, přesah musí být správně, tak aby později madla naletovaná na čelní stěnu skříně zapadla do otvorů a nebyla vykloněná.

Tímto máme rám přívěsného vozu již kompletní a budeme pokračovat dalšími díly na rámu hnacího vozu. V hnacího vozu se počítá s uložením spřáhel ve výkyvných PEHO šachtách. Pro správné výškové usazení slouží podložky – díly 15.

Podložky se naletují do zámků v podlaze. Zámky jsou axiálně volnější, podložky se přitlačí k čelům rámu podle toho jak se povedlo ohnutí čelníků. Vyleptaný obdélník značí správnou polohu šachty s ohledem na zachování rozměru přes nárazník a patří dál od čela vozu. Kdo bude spřáhla řešit jiným způsobem, tak tento díl vynechá.

Dále pokračujeme písečníky – díly 13. Díly jsou v levém a pravém provedení. Díl se naohýbá, ohyby jsou drážkou ven a proletuje.

Připravený písečník se naletuje do vybrání v podélníku.

Nakonec se ohne konec držáku okolo pískovací trubky a spoj se proletuje. Celek jsem trochu přihnul ke kolům. Vše 4x zopakujeme.

Na rámu hnacího vozu zbývá doplnit brzdové ústrojí. Připravíme si díly 14, opět 2x pravý a 2x levý, naohýbáme a proletujeme. Ohyb opět drážkou ven.

Hotové brzdy naletujeme buď do vybrání v rámu, což je původně zamýšlená odolná varianta. Bohužel jsou pak moc daleko před koly a nevypadá to úplně dobře…

Nebo je naletujeme natupo na podlahu na hranu výřezu, což jsem nakonec udělal já, protože při pohledu z boku na vůz to vypadá lépe.

Tím máme rámy pro oba vozy hotové. Dále jsem pokračoval s detaily na skříních. Jako první jsem zhotovil světla. Průměry otvorů v leptu jsou připravené na použití elektrikářských dutinek. Hnací vůz má 2 spodní reflektory větší, použijí se dutinky o průřezu 1mm2 – vnější průměr cca 1,75mm, horní poziční světlo je pak z dutinky průřezu 0,5mm2 – vnější průměr cca 1,35mm.

Přívěsný vůz má všechny světla shodná. Použijí se dutinky 0,5mm2. Kdo nemá příslušné dutinky, tak použije vhodné mosazné trubičky.

Dále na vozy osadíme brzdové hadice 19.

Vletujeme je do příslušných otvorů. zevnitř musíme zabrousit přesahující části zároveň s čelem, aby šel stále vložit rám.

Pře osazením detailů u střech jsem připravil obě střechy. Po sejmutí z podpor se musí spodní plocha musí zabrousit do roviny. Pravděpodobně bude třeba i trochu zabrousit z čela. Střechy jsou záměrně o několik desetin mm delší. Střechy zkušebně přiložíme na vozy, ale zatím nelepíme. Podle toho, jak přesně je složená skříň se možná bude muset trochu zabrousit návaznost střechy na čelo a to se dělá lépe bez osazených detail. Mě to vyšlo, že jsem nic upravovat nemusel.

U střechy pro hnací vůz případně provrtáme zalité otvory. Střecha přívěsný vůz je holá a nic se neprovrtává.

Jestliže budete na hnací vůz osazovat žebřík – díl 16, tak je právě vhodný okamžik. Žebřík se naohýbá dle fotky a ohyby se zpevní cínem.

Žebřík se vletuje do předvrtaných otvorů a spodní konec se uvnitř zabrousí do roviny. Těsně vedle žebříku je umístí ovládání klapek chladiče – díl 17. Praporky ovládání se musí poněkud vyhnout stranou a ovládání podsunout po žebřík. Po přiletování se vyrovná horní kladka a poloha madla.

Nyní se osadí držáky návěstních svítilen díly 18. Ve skutečnosti jsou držáky čtverhranného dutého profilu umístěné nakoso na naohýbané kulatině, to by bylo v leptu neřešitelné, takže držáky jsou silně zjednodušené a jsou ve dvou provedeních. 18a je pouze čtvereček s tyčkou, která se zahne do otvoru v čele. Jeho použití je jednodušší. Já jsem použil 18b, kde je čtvereček ohnutý ze dvou vrstev, takže je alespoň naznačeno, že vlastní držák je vůči tyčce o něco vzadu… U tohoto provedení se horní část přehne o 180° vzad a tyčka se zahne otvoru v čele shodně s jednodušším provedením.

Držáky naletujeme do otvorů na čelech, letujeme odzadu. U 18b proletujeme i hodní ohyb.

Praporky přesahující za čelo zabrousíme do roviny, tak aby šla vložit střecha, nebo do střechy vybrousíme potřebné vybrání.

Střecha hnacího vozu má otvory pro osazení detailů. Její orientace je logicky otvory pro lávku směrem k zadnímu čelu se žebříkem

Střecha přívěsného vozu je hladká, na orientaci tedy nezáleží.

Dále pokračujeme sestavením chladiče. Připravíme si díly 21÷25.

Stetujeme je na sebe v pořadí 21÷25, resp. dle čísel na dílech. Sestavu začistíme hlavně odspodu, kam později nebude přístup. Dále si připravíme 2x díl 26.

A naletujeme je z obou stran polotovaru chladiče. Celek začistíme a zabrousíme na obvodu jednotlivé vrstvy leptu. Na chladič zbývá osadil díl imitující regulační klapky – 27. Díl je ve dvou provedeních 27a s proleptanými klapkami a zjednodušený 27b, bez proleptání, ale odolnější. Já jsem osadil 27a.

Díl se vystředí na jedné straně chladiče a opatrně přiletuje po odvodu. Hotový chladič se zkušebně umístí na střechu. Strana s klapkami patří vpřed, tedy na opačnou stranu než lávka.

Sestavu chladiče jsem uschoval pro pozdější osazení spolu s ostatními detaily na střeše. A přilepil jsem střechy na obou vozech. Tímto jsou hrubé pájecí práce na vozech hotové, zbylé detaily je lepší lepit po vytmelení a vybroušení přechodů mezi leptem a střechami, resp. po vytmelení skříní vozů.

Po několika kolech tmelení a barvení základem jsem osadil detaily na střechu hnacího vozu. Připravíme si střešní lávku – díl 20. Na lávce ohneme úchyty o 90°. Ohyby můžeme zpevnit cínem.

Lávku vlepíme do otvorů. Přilepíme chladič – žaluziemi směrem od lávky. Pod chladičem by měla zůstat drobná mezera, já to neudělal a chybu si uvědomil, až když bylo pozdě… Do velkého otvoru na boku patří větrač „torpédo“ – osa kuželů je kolmá na osu vozu.

Nad přední čelo patří houkačka.

Tím jsou skříně připravené pro lak.

U pojezdů je třeba rozmyslet provedení spřáhel. Lept počítá s osazením nových spřáhel Tillig / Kuehn v PEHO kimentatice a šachtě. Autobus má nízko spodní hranu skříně, takže pro zachování výšky šachty dle NEM je třeba zbrousit střední část rámu pod čelníkem. Je na každém, zda bude mít spřáhla na obou stranách vozů a tím variabilní uspořádání soupravy, nebo umístí jenom na jednu stranu a na vnější čela soupravy zhotoví imitace středových nárazníků s kousku trubičky nebo kulatiny a leptaných talířů – dílů 29. V nárazníku byl otvor, takže kulatina se neprotahuje skrz otvor v nárazníku ale letuje se odzadu. Na následující fotce je vlevo hnací vůz s plným rámem a přívěsný vůz s uříznutou střední částí.

Pro umístění šachty na hnacím a kinematiky na přívěsném voze je vyleptaná značka. Při umístění do značky je zachována správná vzdálenost mezi vozy dle předlohy.

S ohledem na utopení spřáhel za čelem vozu je však třeba třeba provést drobou úpravu na háčku spřáhel – vybrousit vybrání v zadním rohu háčku. Bez úpravy nelze háček zvednout, neboť naráží na spodek čela vozu. Na fotce nahoře původní podoba háčku, dole pak po úpravě.

Kdo se chce úpravě vyhnout, tak musí šachty posunout blíže k čelům vozů a tím zvětšit vzdálenost mezi vozy. Rovněž při použití starých očkových spřáhel je třeba šachty vysunou ven, neboť stará spřáhla zasahují více nad šachtu a nevejdou se pod čelník. Na následující fotce jsou vozy vozy osazené spřáhly, jak je vidět, tak přes spřáhlo už odříznutí rámu na čele nepůsobí rušivě.

Fotky vozů se spřáhly jsou z prototypově stavěných kusů, kde jsem ověřoval jejich správnou polohu. Jinak se samozřejmě spřáhla osadí až na hotové modely. Jelikož je ale třeba si vyjasnit provedení a podle toho provést úpravy rámu, tak jsem v návodu trochu přeskočil v čase…

Skočíme v čase opět zpět k modelům připraveným pro lak. V planžetě leptu zbývají madla, řadové tabulky, znaky se lvem a stěrače. V oddělitelných částech pak rámečky oken a mříže zavazadlového oddílu. Všechny tyto jsem osadil až po laku.

Barevné schéma je jednoduché skříň je tmavě zelená, střecha bílá, rám vozu je černý. Černou jsou jsem použil i na brzdové hadice, žebřík a elektrické zásuvky na čelech. Schůdky a střešní lávka jsou v barvě dřeva. Rámy okem pravděpodobně hliníkové.

Já jsem u svého autobusu použil následující barvy:

Skříň – zelená Agama C53
Střecha – světle šedá Revell SM371 (namísto čistě bílé)
Rám a detaily – černá Revell SM302
Stupačky a lávka – dřevo Agama 24M
Rámy oken a mříže – hliník Agama 46Me

Rámy oken jsem nastříkal v oddělených částech planžet. Rovněž ostatní neosazené detaily jsem nabarvil před vyjmutím z planžety. Tyto detaily jsem osadil před finálním lakem a zasklením, ale madla bych příště dával až kompletně hotový vůz.

S madly je komplikace, že spojují skříň vozu s rámem, chceme-li tedy mít model rozebíratelný, nesmí se přilepit ke stupačkám. Já jsem osazoval na složený model, kdy spodní konec se vsune do otvoru ve stupačce a horní se přilepí na čelo vozu pod vodorovnou lištu vně krajní svislé lišty. Spodní volné konce ve pod stupačkami jsem ponechal delší, aby se vozy snáze skládaly. Madla jsou při další práci velmi choulostivá, proto jsem si na 3D tiskárně vytiskl pomocný rám a skříň ihned po sejmutí z rámu vozu přišroubuji na tento rám, přičemž konce madel jsou schovány v malých otvorech a jsou při další práci alespoň trochu chráněné. Hnací vůz má madla u všech dveří. Přívěsný vůz pouze na straně oddílu pro cestující.

Popisy a obtisky vozů jsou jednoduché. Vyšel jsem z továrních fotografií, ale doplnil jsem některé popisy, které v provozu určitě musely být doplněny. Rám obou vozů na popisy shodné. Vpravo od levé nápravy je údaj o rozvoru vozu, v prostředku rámu o brzdě, nad pravou nápravou je provedení ložisek. Zcela vpravo pak revizní údaje a obsaditelnost vozu.

Skříň hnacího vozu má z boku vprostřed tabulku s číslem vozu, nad ní je lvíček. Na víc oproti tovární fotografii jsem doplnil údaj o hmotnosti pod řadové označení.

Skříň přívěsného vozu má na tovární fotografii pouze znak. Já jsem doplnil i číslo vozu a hmotnost, předpokládám že obojí bylo v provozu doplněno. Čislo CDv1 bylo vozu přiděleno po výrobě první série standardních vozů CDv. Sériové vozy nemají stání znak, ale mají označení ČSD. Obtisk je vytištěný včetně ČSD, já jsem je ale nepoužil a ponechal jsem lvíčka. Třeba to není historicky správně, ale podklady stejně neexistují.

Na čelech obou vozů jsou tabulky laků.

Po zasklení se do středů čelních okem hnacího vozu osadí stěrače.

Do okem zavazadlového oddílu přívěsného vozu se zevnitř osadí ochranné mříže. Na bočních mřížích jsem musel odstřihnout okraj směrem k čelu vozu, bez úpravy chybělo pár desetin mm a mříž nedoléhala k oknu.

Na podlahu přípojného vozu přilepíme nabarvený interiér.

Stavíme-li pouze maketu, tak osadíme interiér i do hnacího vozu. Já jsem stavěl provozní model, takže jsem osadil vlastní pojezd.

Do vyznačených míst nalepíme kimenatiky, resp. šachty. Výška podlahy je navržená tak kinematika PEHO je ve správné výšce, když je natažená až k dorazu trnu, jak by to vyšlo s kinematikou SDV vyzkoušené nemám, ale předpokládám, že se výškově nevejde.

Před osazením spřáhel je třeba provést výše zmíněnou úpravu háčků. Oba vozy zkompletujeme. Při nasazování skříní na pojezdy je třeba dát pozor na správné zavedení madel do otvorů ve schůdkách. Tímto je souprava hotová, následují fota hotových modelů.