ŘOPíky – lehké opevnění vz. 37

Jedna v podstatě historická záležitost, kterou jsem dlouho nedotáhl do konce… Objekty lehkého opevnění vzor 37 jsou ideálním kandidátem pro FDM 3D tisk. Jsou dostatečně jednoduché, aby strunový tisk nebyl přílišným kompromisem. Ve skutečnosti jsou z hrubého betonu šalovaného na místě stavby, takže případné čáry od vrstvení tisku svým způsobem připomínají bednění betonu… Modely jsem pojal jen jako betonové skelety – ostatně většina ŘOPíků se dochovala v tomto stavu. Vlivem času přišly o mříže vstupních dveří, ventilační mřížky, komínky… kromě střílen často na místě nic kovového nezůstalo. Kdo by chtěl ŘOPík v podobě po výstavbě nebo naopak v současném provedení po renovaci nadšenci vojenské historie musí sáhnout jinam, nebo si chybějící díly zhotovit vlastními silami.

Typologii ŘOPíků a jejich umisťování do terénu lze nastudovat na stránkách www.ropiky.net. Připravil jsem všechny běžná provedení. Vše je pouze v rovinných variantách, různé šikmé a výškově zalomené typy by musely být přizpůsobené konkrétnímu místu v terénu a lze se bez nich obejít. Na stránkách jsou výkresy jednotlivých typů – polírní plány, ale ne 100% ve všech variantách. Rozměry variant, které tam nejsou jsem odvozoval z obdobných typů, vše jsem porovnával s nákresy půdorysů a fotografiemi, ale bohužel ne vše vyšlo úplně správně, ale vlivem časového odstupu od modelování to již nemohu opravit. Největší odchylky jsou u typu B. Provedení střílen je zjednodušené a vychází z toho aby to šlo jednoduše tisknout v kuse, v TT na kolejišti toho stejně moc poznat nebude. Ale myslím si, že pro náš nebunkrologický účel to je dostatečně přesné.

Výška ŘOPíků je volená tak, aby se zapustily do terénu dle skutečnosti. Vstupní chodbička klesá dolů, stejně je tomu i v modelu. Rovněž čelní stěna by se měla opatřit záhozem – ochranným valem. Obojí se provede během umisťování do terénu. Tedy ŘOPík vytištěný tak jak je nemá být postavený na rovné ploše. Chceme-li ŘOPík postavit na rovnou plochu bez možnosti zapuštění je třeba jej ve sliceru před tiskem rozříznout a odebrat spodní část zhruba pode dveřmi (ve výšce 5÷6mm od základny). Přijdeme tím ale o zapuštěnou chodbu. Nutno podotknout, že mnohé skutečné ŘOPíky nebyly po výstavbě obsypány, takže jim chybí jak čelní zához, tak zásyp stavebního příkopu okolo objektu. Jinde zmizel zásyp vlivem pozdějších úprav terénu. Tedy i ŘOPík stojící na terénu v celé výšce nemusí být nesmysl…

Objekt v celé výšce, část pod vstupem má být zapuštěná do terénu

Objekt se zařízlou spodní partií – zhruba takto má týlová stěna vystupovat z terénu.

ŘOPíky jsou v základní a zesílené odolnosti rozlišující se tloušťkou stěn a stropu. Do kolejiště se spíš hodí základní odolnost. Zesílené jsou zbytečně velké a mohly by zmenšovat prostor volné krajiny.

A-160 a A160 zesílený

ŘOPíky tisknu s výškou vrstvy 0,2 po většině výšky modelu, v místě zaoblení na horní části zmenšuji výšku na 0,15 a následně na 0,1mm. Betonový povrch opatřuji ve sliceru členitým povrchem – tloušťka 0,1mm a vzdálenost 0,2mm. Chceme pouze jemnou strukturu povrchu, ne žádné velké zuby. Střílny, ventilační otvory a granátový skluz nechávám hladké. Tisknu z PLA, je poměrně problém vybrat PLA, které má vyhovující barvu a není lesklé. Fotky níže jsou z PLA+ od Plasty Mladeč a ačkoliv to má být šedá, tak je skoro stříbrná… Ale není to zas tak důležité, stejně je nutná povrchová úprava, tak jde jen o to aby barva byla přibližně odpovídající, kdyby se nátěr třeba v chodbičce úplně nezdařil… Ukázka povrchové úpravy je na konci článku.

Ukázka strukturovaného povrchu

Porovnání hladkého a strukturovaného povrchu

Typ A je nejzákladnější varianta se dvěma bočními střílnami krytými charakteristickými uchy. Existuje 6 variant úhlů mezi střílnami, podle toho jsou objekty označeny jako A-120, A-140, A-160, A-180, A-200 a A-220. Vše ještě v základním a zesíleném provedení. Zesílené provedení se liší koncovkou „Z“ v označení. Absolutně nejčastější ŘOPík je varianta A-160.

Typ A-120

Typ A-140

Typ A-160

Typ A-180

Typ A-200

Typ A-220

Typ A-120 zesílený

Typ A-140 zesílený

Typ A-160 zesílený

Typ A-180 zesílený

Typ A-200 zesílený

Typ A-220 zesílený

Typ B má jednu střílnu boční krytou uchem, stejně jako typ A. Druhá střílna je čelní. Rozlišuje se jestli je střílna vpravo – B1, nebo vlevo – B2. Opět se liší úhlem mezi střílnami, varianty jsou tedy B1(B2)-80, B1(B2)-90 a B1(B2)-100. Opět v základním a zesíleném provedení.

Typ B1-80

Typ B2-80

Typ B1-90

Typ B2-90

Typ B1-100

Typ B2-100

Typ B1-80 zesílený

Typ B1-90 zesílený

Typ B1-100 zesílený

Typ B2-80 zesílený

Typ B2-90 zesílený

Typ B2-100 zesílený

Typ C bylo pouze jednoduché kulometné hnízdo s nižší odolností, některé dokonce měli jen plechovou střechu. Je to nejméně časté provedení později nahrazené typem E. Byl navržen pouze s jednoduchou plechovou střechou, ale ve skutečnosti byly některé objekty se střechou betonovou. Namodelované jsou obě varianty, ale není zde moc podkladů, takže u tohoto typu jsou pravděpodobně největší odchylky. Opět existují dvě stranová provedení C1 a C2. U varianty s plechovou střechou je model opět ve stavu betonového torza, kdo bude chtít plechovou střechu, snadno si jí dodělá z jiných materiálu. Neexistuje žádné zesílené provedení.

Typ C1 s betonovým stropem

Typ C2 s betonovým stropem

Typ C1 bez stropu

Typ C2 bez stropu

Typ D je pouze s jednostrannou střílnou, v podstatě jde o polovinu objektu A. Umísťovaly se ve dvojicích, tam kde kvůli výškovému členění nešlo umístit typ A. Další využití bylo v místech liniových staveb, kdy každý z páru objektů byl na opačné straně silnice, nebo železnice. Varianta se střílnou vpravo je označená D1, vlevo pak D2. Opět v normálním i zesíleném provedení

Typ D1

Typ D2

Typ D1 zesílený

Typ D2 zesílený

Typ E je objekt s 1 čelní střílnou. Podle zalomení vstupní chodby se rozlišuje E (někdy značeno E1) a E1 (někdy značeno E2). Opět v normálním a zesíleném provedení.

Typ E

Typ E1

Typ E zesílený

Typ E1 zesílený

Při umístění do terénu v místech hrozících záplav se vstupy do objektů opatřovaly tzv. inundačními šachtami, které bránily zatopení objektu. Byly ve třech výškových úrovních. Chceme-li objekt opatřit inundační šachtou, tak ji lze vytisknout samostatně a přilepit před vchod. Model je opět zjednodušený a neobsahuje drážky pro dřevěné hrazení a stupačky. Šachty jsou ve 3 různých výškách.

Různé inundační šachty

Šachta se přilepí před vchod např lepidlem B7000

Další možností je šachtu umístit k ŘOPíku ve sliceru, tak aby vznikl lehký průnik objektů. Oba objekty sloučit a vytisknout vše v kuse. Lépe vypadá napojení šachty na ŘOPík, ale dost se tím zkomplikuje barvení vnitřku chodbičky (ale zase tam není přes šachtu vidět)

A160 se střední šachtou vytištěný v kuse

Výška šachty odpovídá výšce ŘOPíků, zkracujeme-li ŘOPík odspodu, tak o stejnou hodnotu se zkrátí i šachta. Šachty nepasují k objektům typu C, tam by musely být jiné.

S ohledem na jednoduchost modelů je možno je bez problémů zvětšit do H0, či N. Změnu rozměrů provedeme přímo ve sliceru – pro H0 volíme měřítko 138%, pro N 75%. Pro H0 už by to chtělo nějaké detaily navíc, ale po zahrnutí do terénu by to použít šlo. V N jsem akorát upravil vrstvu na 0,15mm

H0, TT a N

Celkem je tedy vytvořeno 36 různých variant. Pro představu jak se liší vzájemná velikost jsem vyfotil pár typů na archu A4, vše je v TT…

Na závěr ukázka jednoduché povrchové úpravy. Celý ŘOPík je natřený přiměřeně šedivou hustou akrylovou barvou. Střílny jsou zvýrazněny tmavě šedou. Na závěr je provedený jednoduchý wash blátivým odstínem. U washe jen pozor na to, že má tendenci vzlínat hlavně po spárách mezi tiskovými vrstvami. Případně se výtisk může lehce obrousit na nabarvit nějakou strukturovanou barvou imitující beton (ideální byla již nesehnatelná barva od Poláka). Zabuduje-li se objekt v tomto stavu do kolejiště, tak v případě, že nebude hlavním motivem, nebude jeho zjednodušené provedení ani patrné… Hodilo by se například doplnit vstupní mříž, ale dělat kvůli tomu plech leptu se nevyplatí. Rovněž by se dala vypálit na laseru z tenkého kartonu, ale k laseru nemám přístup…